Ozdravný pobyt Řecko – ostrov Korfu

9.B
Ve čtvrtek 30. května v 18:50, kdy našemu letadlu byl z provozních důvodů přesunut čas vzletu, začala naše velkolepá cesta za zážitky. Po dvouhodinovém letu si nás na letišti vyzvedl pan delegát a skoro půl druhé hodiny jsme si to hnali po řeckých silnicích až ke svému ubytování. Zalehli jsme a spali.

Druhého dne naši skvělí učitelé Olda a Jirka rozhodli, že uděláme průzkumnou procházku v okolí našich dvou hotýlků Spiros & Maria a Evinos. Jakmile jsme zjistili, kde jsme se to vlastně ocitli, někteří z našich řad nelenili a  zabezpečili se minimálně na dva až tři nejbližší dny pořádnou haldou jídla. Po nákupu nastalo okupování místní písečné pláže. Udělali jsme si z ní prakticky druhý domov, protože všechny ostatní dny, kromě speciálního pondělí, jsme právě na ní strávili převážně nejvíc času.

Den třetí se velmi podobal tomu předešlému. V devět ráno sraz u klučičích pokojů na seřadišti a společný odchod na pláž. Měli jsme velké štěstí, protože Olda nám koupil na pláž balóny na pinkání, takže jsme si dokonce zahráli i volejbal. Po dopoledních radovánkách jsme dostali prostor si koupit, nebo si sami uvařit vlastní oběd, což u některých občas vypadalo velmi zajímavě. No nic... Odpoledne následovalo to samé, co ráno od devíti: pláž. Tam jsme zůstali přibližně do šesti a opět jsme dostali čas si něco koupit či uvařit k večeři. Večerku nám učitelé nastavili na devět třicet, v devět museli být už všichni na svých pokojích, což pro mnohé znamenalo značné komplikace kvůli jejich návštěvám na dívčím hotelu.

Neděle pro nás představovala jedno velké dobrodružství. Po snídani byl nástup tentokrát v devět třicet. Dopolední pláž s obědem se znovu opakovaly, jenom odpoledne se nám trochu zkomplikovalo. Jako skupinka skautů jsme se v žabkách vydali na cestu pralesními zkratkami pana učitele Tlapáka. Nakonec jsme došli ke skalní minipláži, ke které jsme, v těch žabkách, šli asi hodinu a čtvrt. Cesta zpátky byla poněkud napínavější, domů jsme se totiž museli brodit přes kraj moře. Tady nám ty žabky přišly celkem vhod, jelikož jsme si při každém třetím nášlapu zabodávali kus šutru do nohou. Příchod domů jsme šťastně oslavili dalším koupáním na pláži.
Jako večerní program si naši páni učitelé vymysleli další procházku, tentokrát už v normálních teniskách, na kopeček s kapličkou a hezkým výhledem na moře kousek od našich apartmánů. Ze začátku se nám převážně moc nechtělo a lehce jsme i protestovali, ale nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme šli.

A máme tady již zmíněné speciální pondělí, kdy jsme ráno v devět vyrazili vlastním pronajatým autobusem do hlavního města ostrova Korfu: Kerkyra. Ještě před vyložením v centru nás pan řidič zavezl k přistávací ploše letadel na mezinárodním letišti na Korfu, kde jsme si v bezpečné vzdálenosti od dráhy mohli nechat přeletět letadlo nad našimi hlavami. (Velmi zvláštní pocit vidět pár desítek metrů nad sebou prolétávat letadlo). Nutno dodat, že cestou do centra nám začalo opravdu nehezky pršet, takže stačilo pár minut venku a už jsme byli jako zmoklé slepice.
Po příjezdu do centra města jsme si všichni společně dali okružní procházku řecko-italskými uličkami, abychom tak přibližně věděli, kde se budeme pohybovat. Potom jsme dostali čtyřhodinový rozchod a začalo zběsilé nakupování suvenýrů a upomínkových předmětů z Korfu. Několik z nás koupilo rodičům domů tradiční řecký likér „Kumquat”. V pět hodin jsme se vrátili zpátky na hotely a poté následovala už jenom večeře a zasloužený odpočinek v podobě spánku.

Úterý nám Olda s Jirkou zpestřili krásnou večerní romantickou procházkou. Každý kluk si vylosoval papírek se jménem dívky, se kterou následně tuto stezku absolvoval. V průběhu cesty jsme odpovídali na různé otázky,  týkající se daných dvou lidí nebo naší celé 9.B, jako například “Jaké máte společné povahové rysy?” nebo “Co pozitivního byste rádi vzkázali své třídě?”, a tak dále. Celá procházka měla za úkol se nějak společně sblížit, ovšem ne vždy se to vydařilo. Já osobně jsem si ji moc užil a musím oba učitele pochválit za to, jak hezky nám ji připravili. Tahle prochajda byla jedinou odlišující se aktivitou od “normálního dne”. Přes den jsme byli opět na pláži, jenom k večeru jsme měli trochu víc času sami pro sebe - měli jsme od jiných večerů asi hodinu navíc.

Předposlední den nám utekl jako mořská voda. Od rána pláž, pak obědová pauzička a odpoledne opět pláž. Na večer nás páni učitelé pozvali na večeři plnou řeckého jídla, kterou jsme si ovšem museli zaplatit. Šlo o večeři přímo v hotelové restauraci, takže si nepředstavujte, že to byl nějaký nóbl podnik. Naservírovali nám ošatku s chlebem, k tomu tzatziki, následoval řecký salát a jako hlavní chod jsme měli Souvlaki a Musaku s hranolky.
Celý den jsme završili tzv. “Beach Party”, kdy jsme si na pláž vzali písničky s reprákem a takové dvě hodiny jsme hopsali do rytmu hudby sem a tam.

V den odjezdu jsme měli jedinou úlohu - zabalit, najíst se a zabavit se. To byla v podstatě celá náplň našeho posledního společného dne. My kluci jsme skoro celé dopoledne strávili na AfterParty na balkóně pokoje, kam jsme si, všichni kluci, naskládali svoje kufry. Ve dvanáct hodin jsme totiž museli opustit svoje pokoje a uvést je do původního stavu. Na oběd jsme byli nuceni si někam dojít, jelikož ke sporáku jsme už neměli přístup. A protože to byl náš poslední den, tak nás naše chutě vedli hlavně na Gyros k Yannisovi, místnímu prodejci a majiteli gyros restaurace. Dlouhou chvíli před odjezdem v sedm hodin večer jsme využili buď k opalování, hraní volejbalu nebo plavání v bazénu. V sedm si nás přijel vyzvednout autobus, jeli jsme zase tu hodinu a půl na letiště, pak nás zkontrolovali, jestli jsme to opravdu my, dali nám letenky a sedli jsme si na venkovní lavičky před vstupní halou. Tam jsme chvíli počkali a potom se vydali na, jak já tomu říkám, „železnou kontrolu“. Pak už jsme jenom u jídelního koutku vyčkávali na přílet našeho letadla. To jsme ale nevěděli, že nebudeme čekat do 22:40 zhruba hodinku, nýbrž do 23:10, protože letadlo chytlo skluz, a my jsme hodinu a půl čekali v odletové hale a hráli UNO. Nakonec tedy přiletělo a my jsme byli za dvě hodiny v Praze živí a zdraví.

Jan Mezera, 9.B