Výměnný zájezd do Delmehorstu
26.-31. března 2006

Ve dnech 26. až 31. března se naše třída 7.A společně se 7.B zúčastnila zájezdu do Delmenhorstu.

Sraz byl v sobotu v 6:45 na Hlavním nádraží. Nikdo se neopozdil a tak jsme vyjeli bez problémů. Zpočátku byla ve vlaku zábava, navštěvovali jsme se navzájem v kupé, povídali jsme si, poslouchali hudbu, dělali blbosti a těšili se na naše německé kamarády. Zábava začala váznout až při druhém přestupu v Hannoveru. Uvědomili jsme si, že už TO není daleko. Nervozita se začala projevovat na každém z nás, i když jsme naše německé kamarády už viděli. Byli tu přece rodiny! Jaké budou? O čem si s nimi budeme povídat? Propadali jsme zoufalství a část z nás se narychlo snažila naučit fráze ze slovníku. Když jsme vystoupili, už tam byli. A čekali …. Nervózně jsme se na sebe podívali a vydali se za nimi.

Druhý den jsme se sešli ve škole. Všichni měli spoustu zážitků a vypadali v pohodě! Po uvítání jsme navštívili Wasserturm, která je vysoká 44 metrů. Pak následovala prohlídka města a oběd v rodinách. Po obědě jsme se sešli před radnicí, kde nás uvítal starosta. Uvítání bylo milé, ale trochu dlouhé, a tak jsme se pomalu začínali nudit. Chvíli jsme čekali na novináře, kteří si nás přišli vyfotit a na konci setkání se starostou s námi udělali rozhovory. Učitelé předali dary a my se vesele vydali do plaveckého bazénu Delphina. Byl to velký bazén s jedním tobogánem a vířivkami. Všichni jsme si to užili a proto jsme neradi odcházeli. Po bazénu jsme měli volný program s rodinami. Pršelo, takže stejně šli skoro všichni domu.

V úterý jme odjížděli do Brém. Sraz byl ráno na nádraží. Cesta do Brém byla krátká, necelou čtvrt hodinu. Po příjezdu jsme navštívili muzeum se zaměřením na Asii. Bylo to strašně nudný a ještě ke všemu to trvalo dlouho. Myslím, že si všichni parádně oddychli, když jsme byli venku. Potom jsme si prohlídli město. Nejvíce nás zaujali Brémští muzikanti, u kterých jsme se všichni fotili. Po prohlídce jsme měli rozchod. Všichni se vydali nakupovat nebo najíst do mekáče. Po návratu jsme zase měli volný program,

Ve středu jsme si museli přivstat. Odjížděli jsme totiž do Hamburgu a tam se jede asi tři hodiny. Když jsme dorazili, navštívili jsme muzeum. Všem se to strašně líbilo a vůbec nám nevadilo, že jsme se tam zdrželi tři hodiny. Byly tam vystavené malé modely vláčků a měst, která svítila. Mohli jste si zapnout například vláček, vystřelit malou raketu, pustit loď, otevřít restaurace a spousty dalších věcí. Krásné bylo, že se tam střídal den s nocí. V noci bylo vše osvícené a ve dne to bylo ještě krásnější! Neradi jsme vycházeli z muzea do deště, který opravdu padal! Prohlídka města byla krátká, protože déšť se pořád zhoršoval. S radostí jsme uvítali, že pojedeme lodí. Byla to sice stará a malá loď, ale aspoň tam byla střecha. Po krátké plavbě jsme měli rozchod. Silně pršelo a tak jsme zalezli do obchodních domů a restaurací. Domů jsme se vrátili šťastní, ale pořádně promočení!!!

Ve čtvrtek se Němci učili a my jsme měli projekty. Bylo nás 15 a mohli jsme si vybrat, co chceme dělat. Na výběr bylo: aikido, výroba tulipánů a nebo účinkování v kapele. Nejméně dětí vyrábělo tulipány, ten zbytek byl rozdělen na půl. Ve dvanáct byla prezentace před učiteli a Němci. Tam jsme cvičili aikido a hráli v kapele. Následně jsme šli domů na oběd a po obědě jsme navštívili statek. Jako první jsme měli malé občerstvení, které jsme si sami přivezli a prohlídku statku. Nejvíce nás zaujali malá telátka, která byla den stará. Majitelé pro nás po prohlídce vymysleli několik úkolů, které jsme plnili v malých skupinkách. Okolo páté si nás začali rodiče odvážet domů, abychom se mohli připravit na diskotéku, která začala v 19 hodin. Diskotéka byla v pohodě, akorát jsme tam chtěli více ploužáků. Ale nevadí, stejně to bylo dobrý.

Poslední den. Pátek. Všichni máme zabaleno a tak můžeme vyrazit na slavnostní ukončení ve škole. Zpívala školní kapela. Byli super, ale zpívali smutné a pomalé písničky, což se moc nehodilo. Skoro všichni začali brečet. Po smutném zakončení jsme navštívili muzeum. Bylo docela zábavné, hlavně kvůli průvodkyni. Mluvila pomalu a zábavně. Oběd jsme měli ve škole. Rodiče s kufry pro nás přijeli před školu. Rozloučení bylo strašné!! Všichni jsme brečeli, objímali se. Dokonce i rodiče a paní učitelka se rozbrečeli. Kapka naděje, že je ještě uvidíme se objevila v situaci, kdy nám ujel vlak. Trať byla zavřená a proto vlak nabral zpoždění. Další vlak na nás nepočkal. Nevěděli jsme co dělat, ale nakonec to dopadlo, pro někoho dobře a pro někoho špatně. To podle toho, jestli se do Delmenhorstu vrátit chtěl nebo ne. Nakonec jsme jeli do Berlína dalším vlakem, ale bohužel jsme neměli místenky. Celou cestu jsme seděli na zemi v uličce. Další vlak jsme stihli a tak jsme se byť neradi, v pohodě vrátili domů do Prahy.

Martina Farská, 7.A