Zeměpisná exkurze do Českého Švýcarska
8. třída, 2.-8.6.2008

Pondělí:
Na nádraží jsme se sešli v 10 hodin. Poslední ale nedorazil Honoza, nyýbrž Martina. Náš vlak měl půl hodiny zpoždění, takže jsme ještě hodinu museli čekat. Cesta vlakem proběhla v pohodě, až na „jisté pány“, kteří klukům vyhrožovali bitkou =D. Holky se mezitím seznamovaly s ostatními spolucestujícími převážně mužského pohlaví. V Děčíně jsme přestoupili na bus a hurá do Mezní Louky, kde byl náš kemp. Paní kempmajstrová nás uvítala s úsměvem a chtaky……fakt luxus!! Dokonce i lednička tam byla =D. Zabydleli jsme se a hned vytazili na první poznávací výlet po okolí. První jsme vylezli na malou Pravčickou bránu a potom na loupežnický hrad Šauštejn. Domů jsme se vrítili kolem šesté. Kluci si kopali a holky tokaly v chatkách.

Úterý:
Vyrazili jsme v půl desáté, ale měli jsme problém s rozdáváním houstiček =D. Hlavní cíl naší túry (17 km dlouhé) byla velká Pravčická brána. Tam jsme dorazili okolo druhé. Byl tam unikátní výhled na celé okolí. Najedli jsme se a sešli do Hřenska, kde jsme si dali čtyřku Kofoly. Údolím jsme šli podél řeky Kamenice až k pramičkám v Edmundově soutězce. Na jednom úseky nebyla cesta, tak jsme museli po vodě. Jeli jsme na pramičce, kterou odpichoval unikátní pán. Měl úžasné joky. Cestou byly různé nástrahy třeba vodopád s Frantou. Když jsme dopluli do cíle, čekal na nás výstup do kopce. Vyšli jsme po dvoustech schodech. Nahoře byla restaurace, ve které jsme si opět dali Kofolu. Po silnici jsme došli až do kempu. Večer jsme měli drbací kroužek a hráli hry pro maličké dětičky.

Středa:
Kolem desáté jsme nastoupili do unikátního červeného postaršího autobusu . Dojeli jsme do Bad Schandau. Tam jsme navštívili prvotřídní venko-vnitřní bazén. Nebyl tam ale tobogán ?. Byl tam ale bazén se slanou vodou, kde hrála hudba. Odcházeli jsme 2 minuty později a tudíž jsme dopláceli 2,5 eura (ToMysovi měsíční úspory). Pak jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla na vyhlídku (ta sportovnější) a druhá se flákala ve městě a posílala poselství do Hamburku. Otmárek však musel držet celý den hladovku, kvůli sázce s Ondrou. Jelikož údajně podváděl, prohrál. Když jsme dorazili do kempu (opět unikátním autobusem), šli jsme stavět domečky pro skřítky do lesa. Sparťani stavěli spartskou svatyni. ToMys se u večeře zase pořádně nadlábl.

Čtvrtek:
Tento den nás čekal dlouhý a náročný výlet. Pan odpichovač z pramiček nám doporučil starý mlýn, ve kterém se točila Pyšná princezna. Vydali jsme se na cestu se značnou zásobou jídla a pití. Nejdřív jsme šli směr hrad Šauštejn, ale pak jsme to vzali trochu jinačí cestou. Podle toho jak jde kdo rychle, jsme se rozdělili na 3 skupinky. V první skupince Martin, kterej všechny naše „výpravy“ vedl, Ondra, ToMys, já (Domča), Kája a Otmar s Markem. V druhé skupince učitelky a pár lidí a v poslední šla Martina, Klárka a Adéla =D. Jenže ty tři kecaly a kecaly a zapomněli odbočit za náma po takových schodech. Takže šli asi 3 kilometry než zjistily že se ztratily =D. Pak nám volaly a my jsme na ně museli čekat. Přešli jsme pár lesů (=D) a dorazili jsme na Rudolfův kámen. Ne všem se chtělo šplhat po žebřících nahoru. Nahoře jsme se najedli, házeli drobný dolů a pouštěli Tweetyho na sk8tu ze skály. Potom jsme šli na Vilemíninu stěnu a na Mariinu skálu a pak hůrá do Jetřichovic na točenou Kofolu!! Nudnou cestou lesem a po silnicích, kterou nám teda zkracovala hádanka od paní učitelky faltové, jsme došli až k tomu známému Dolskému mlýnu. Pár fotek a hned jsme šli dál. To už jsme ale zese byli rozděleni do skupinek podle rychlosti, takže já s Ondrou a s Adélkou jsme došli do kepmpu asi jako druhý. Jen co jsme přišli jsme si sedli na lavičku a rádi že sedíme jsme swi povídali. Potom jsme si opekli pár buřtů s ostatními kempaři a s Eliškou. No a hurá do postele…nebo na venkovní křesla =D.

Pátek:
Paní učitelka nám včera řekla, že autobus do Děčína jede až v 11:10, takže jsme ráno nemuseli vstávat tak brzo. V klidu jsme se nasnídali a sbalili. Poslední úklid, placení ztracené a zlomené židle a „hurá“ směr Praha. V Děčíně jsme opět čekali na opožděný vlak. Ve vlaku jsme ale neměli místa k sedění, tak jsme se zabydleli v uličce a každých pár minut jsme se museli zvedat kvůli procházejícím lidem?. Nějaký securiťák si nás točil a my jsme zpívali včelí medvídky. V Praze jsme nedobrovolně vystoupili z vlaku a s taškama se táhli smutně domů. ToMys si ještě za vyžebrané peníze koupil párek v rohlíku a my ostatní už jen smutnili doma a těšili se na úterý do školy, až se zase uvidíme.

Dominika Jiřičná a Tomáš Myslivec