Mölltal

Zájezd sedmých a osmých tříd do Alp

Koncem září se v 7.B objevila zpráva o možném zájezdu do rakouských Alp. A protože se rychle a se souhlasem šířila, mohli jsme společně s žáky z osmé a druhé sedmé třídy, 12. ledna vyrazit. Po překonání hranic většina z nás usnula, protože to bylo nařízeno pány a dámami, kteří se uvolili spáchat harakiri prostřednictvím toho, že na nás měli dávat pozor. Bylo jich sedm - sedm statečných - a většina z nás dokázala jménem a příjmením pojmenovat jen čtyři z nich.

Když jsme kolem půl šesté ranní přijeli na místo, tedy do městečka Spitallu - byli jsme nahnáni do jídelny, ve které byly již další tři až čtyři školy, abychom se zde nasnídali, převlékli, načepovali čaj do termosek a odjeli na Mölltalský ledovec lyžovat. Tady jsme se ocitli v difúzním světle a odkázáni na tři lanovky. Rozdělili jsme se do družstev, která tentokrát byla zcela dobrovolná a ne podle toho, jak kdo lyžoval. Obědy připravené maminkami byly snědeny v teplé restauraci, která byla na sjezdovce. Po večeři podávané hned s příjezdem na chatu nám bylo řečeno, že dívky budou bydlet v budově poněkud vzdálenější od té hlavní, ve které byli ubytováni chlapci společně s dívkami ze 7.A. Také nám paní učitelka Vávrová oznámila, že naším úkolem na další den - středu - je najít si "domorodce" a optat se ho německy na všechno, co nás ohledně jeho osoby napadne a na co nám bude ochoten odpovědět.

Ráno jsme odjeli do střediska Goldeck. Tady si jedna sedmačka a jedna osmačka - obě na snowboardu pohmoždily postupně jedna ruku a druhá nohu a byly odvezeny do nemocnice. V čase mezi příjezdem a večeří všichni odešli nahánět ty chudáky, dosud žijící v klidu a míru, a ptát se jich. Úkol byl pojat jako soutěž, kterou vyhrála trojice dívek ze 7.B - žákyně Šimerdová, Nejedlá, Zusková - se dvěma domorodci a kyticí, kterou jim věnovala slečna Johanna (jejich druhý domorodec) pracující v květinářství naproti našemu hotelu.

Ve čtvrtek jsme odjeli do dalšího střediska, kde fučel vítr o síle slabšího orkánu a kde se na nás paní učitelka Vávrová dopustila zrady. Pan učitel Ševčík se totiž rozhodl, že z nás udělá rampouchy a tak nás v hrozné zimě nutil jet kotvou na nejvyšší sjezdovku střediska, kde nikdo nejezdil. A my, doufajíce, že v paní učitelce nalezneme zastání, jsme byli hluboce zklamáni. Naopak, panu zástupci byl dokonce vyjádřen souhlas.

V pátek jsme byli znovu lyžovat na Goldecku a po párcích s hořčicí jsme odjeli domů. V Praze jsme byli ospalí, ale nadšení z hor v půl třetí ráno.

Kateřina Nejedlá, 7.B

foto