Lechtal 2008 - zájezd sedmých a osmých tříd do Alp

Jak to vidí sedmačka…..

27.2.-středa

Je ráno, spousta lidí ještě spí, jen my, ubozí sedmáci a hrstka osmáků(těch pár dospěláků nepočítám) stojíme před školou, odevzdáváme bezinfekčnost a čekáme, až přijede autobus. Všichni vypadají poněkud rozespale a nálada také není NEJ, protože(to dospělí nepochopí) čekáme, že pro nás přijede krabice, která se div nerozsype. Avšak, tentokrát to nedopadlo tak hrozně. Autobus se svým ,,parťákem" (tzn. panem řidičem) nevypadají tak hrozně, ba dokonce sympaticky. Ták, teď jen naložit tašky, batohy, lyže, přeskáče a všechny potřebné věci a můžeme jet!!! Ne, vlastně ne, ještě musíme zamávat rodičům, kteří se (nejspíš) těší na týden naprostého klidu. A kdo že to nad námi bude držet po celý týden ochrannou ruku? Pan učitel Ševčík, paní učitelka Dašková, pan učitel Vacek, Tomáš-zdravotník, Filip-instruktor a Sváťa. Cesta probíhá naprosto úžasně, všude je slyšet veselé žvatlání a špatná nálada je jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Potom nám pan řidič pustil Účastníky zájezdu, ovšem na Rozvadově, kde byla přestávka na obídek se to muselo přerušit a když jsme pokračovali, tak to pan řidič nenastavil,tam, kde to skončilo, takže nevíme, jak to s Účastníky vlastně dopadlo. Abychom se ale v autobuse nezačali nudit, pustili nám film další. Nevím, jak se to jmenovalo, každopádně jsem to celé prospala. Pak znovu zastávka a znovu sedačky autobusu. Konečně na místě! Vypadá to tu celkem fajn, dokonce i troška sněhu by se našla……. Ubytování(také stěhování postelí, kvůli pár ufňukaným holkám) a kraťoučká procházka po okolí. Večeře(mňam) a potom rozdělování do družstev, rozdávání rozlišováků, vybalování lyží a ,,štvavá vysílačka Rádio molitan!!!"

28.2.-čtvrtek

A konečně je to tady!!!! Lyžovačka!!!! Tedy, vlastně nejdřív budíček, umýt se, nasnídat, pro ,,otesánky" udělat svačinku, obléci se, přetrpět nekonečnou jízdu autobusem do Lechtalu, ale potom……………………..juchů, je to tady!!! Šestisedačková lanovka nás veze až někam bůhví kam a už to sviští!!!! Jo, dosvištělo!! To je vážně neuvěřitelné!! První den, první jízda a jedna spolužačka už nám leží na sjezdovce jak bez ducha, s obličejem od krve!! Jo, letěla jako pták, dopadla jako…… Vždyť kritický den je až třetí, ale né, my si to musíme odbít už první den!! Tak pro ni přiletěl vrtulník, pan učitel Ševčík letěl s ní, no a my pozůstalí jsme jim vzali lyže a hůlky a vydali se s ostatními družstvy dolů k autobusu tento náklad odložit. Při této ne zrovna pěkné události obědváme. Chvilka na slehnutí papání v břiše a znovu na svah. Nálada je poněkud napjatá, nikdo neví, co s Verunkou v nemocnici dělají. A už je tu odpoledne, tak se autobusem vracíme zpět do našeho baráčku. Večerní program odpadá a po večeři se odebíráme na pokoj na kutě. Spát by se mohlo docela dobře-pan učitel se vrátil z nemocnice, pravda, bez Verči, ta tam chudinka bude spát, ale ta je naštěstí ,,v pořádku"-odnesla to klíční kost a obličej. Tak jí na pokoji balíme věci, píšeme dopis a doufáme, že se k nám vrátí co nejdřív.

29.2.-pátek

Je to divné, ale dobrá nálada je zpátky! Všichni se těší na to, jak budou drandit po sjezdovkách. Ne že by se na Verču zapomnělo, ale je pravda, že když bude vyhlášen smutek, jí to nijak nepomůže. Sníh je docela fajn, jezdí se dobře. Po návratu do chaty a osvěžující sprše nás čeká večerní program. Ale ještě něco…….Verča se vrátila z nemocnice!!! JUPÍ!!!! Tak, teď ten program. Filip nám pouští 84 filmových, muzikálových, seriálových nebo pohádkových melodií či písniček a my píšeme na papír, z jakého filmu… to je. Docela nás to (teda mě) bavilo. A teď perlička celého večera-svatba, a moje! No to je jedno, můj manžel je ze svatby nadšený asi jako já, ale co se dá dělat. Po svatbě následuje DISCO a pak už spát! (svatební noc jsme strávili každý v jiné místnosti)

1.3.-sobota

Co se to jako děje? Budíček asi o hodinu později…….. Aha, to jenom Emma řádí a nejezdí lanovky, takže celý den zůstáváme doma. Ne to zase ne, jdeme se projít ven-kloužeme se po ledě, povídáme si……A Verunka, Kačenka a jejich dohlížitel Sváťa zůstali chudáci doma. Já a naše marodná Verča, Anča, druhá Anča, Kristina a Anouchka máme službu, takže myjeme nádobí (Verča ne) po snídani, po obědě, po večeři….Nám to ale nevadí. Po dobrém večerním papání nám Filip pustil druhou část ,,hudební poznávačky" a pak se pan učitel Vacek a pan učitel Ševčík chopili kytary a už to jelo…… Paní učitelka Dašková zpívala Sanitku a na přání Tomáše byla poslední písnička Na cvičišti….Jo, tak tenhle den se vážně vydařil! Zakončen byl pohádkou od pana učitele Ševčíka, pohádka i s reklamami a …..pokračování příště, ach jo! Snad už půjdeme zítra lyžovat……………………..

2.3.-neděle

Naše přání nebylo vyslyšeno. Lyžovat jsme nešli, protože Emma řádí dál. Ale na pořádnou procházku jsme šli. No, procházka…Škrábali jsme se na nějaký kopec, jehož vrchol byl pořád v nedohlednu, ale nakonec se nám to podařilo! Viděli jsme lavinu, pili z horského potůčku, nahoře jsme koupili něco na zahřátí a pak se vydali zpět dolů. Promočení(to byli jen ti, kteří dělali ve sněhu andělíčka) jsme dorazili do chalupy, kde pro změnu zůstal s marody pan učitel Vacek. S radostí jsme využili sprchu, povečeřeli a hráli něco jako Kufr. Pak jsme zalezli do postele a pohádka pokračovala, reklamy v ní byly také a konec zněl: Pokračování příště. No fajn, tak ještě jeden díl pohádky o princezně na inzerát.

3.3.-pondělí

Naše milá Emmička se už unavila, takže jsme byli lyžovat, a to na celý den. Bylo to naprosto úžasné, i když z devítičlenného družstva jsme lyžovali až dokonce jen tři(Verča měla zlomenou klíční kost, Kristýně praskla bota a ostatním se už nechtělo), ale zase tolik to nevadilo, bylo to prostě úžasné!!!!! Cestou z Lechtalu do Elmenu jsme se stavili v obchodě a kdo chtěl(samozřejmě, že všichni) si něco koupil. Když jsme dorazili zpět do baráčku, kromě sprchování nás čekalo i balení, a to příjemné rozhodně nebylo! Po večeři se rozdělovali ,,rajóny"(tzn. co která skupinka, bude uklízet) na druhý den ráno, potom jsme si šli zabalit lyže. Následovala DISCO, ale ta podle mého mínění nestála za nic. Konkurenčním programem se stalo zpívání s panem učitelem Ševčíkem a jeho super kytarou na…….ehm,…….no, na schodech. Ale stejně to bylo fajn. I na schodech. Po večerní hygieně následovalo, no, co asi??? Jasně, pohádka, poslední díl. Ale vlastně ne poslední. Ona ta pohádka sice skončila, ale skončila tak, že se v ní dá úplně klidně pokračovat. A pokračování bude…………………….příští rok. PRÝ příští rok. Tak nevím, jestli si na to pan učitel vůbec ještě vzpomene. Ale to nevadí, tak dobrou noc a sladké sny.

4.3.-úterý

6:00-budíček, kruté, co? No to je jedno, alespoň uvidíme naše milované rodiče o něco dříve. Museli jsme vyklidit pokoje, zamést je a vytřít. Potom úklid rajónů a konečně snídaně. Svačinka s sebou do autobusu je také důležitá, takže náš stůl spořádal toho pečiva víc než ostatní stoly dohromady. Ale co, alespoň nebudeme mít hlad. Když se zkontroloval úklid, mohli jsme konečně vyrazit. Ještě chvilku jsme se koulovali a pak hurá! do autobusu a honem do Prahy. Samozřejmě nám pustili film-Deník, Univerzální voják a ještě něco, co jsem zase prospala. No, jsme v Praze, všichni volají rodičům a pomalu si balí svých pět švestek rozházených po autobuse. A už je i vidíme(rodiče), stojí tam a čekají, až se jejich ratolesti(my) vyřítí z autobusu. Pro rodiče Verči je to trochu šok, samozřejmě, že věděli, co se Verče stalo, ale to se asi lekne každý, když se z autobusu vyhrne někdo, komu chybí půlka obličeje(ne, tak hrozné to zase nebylo). Jsem sice ráda, že už jsem doma, ale ještě nějakou chvilinku bych v Rakousku klidně pobyla.

Tak, je to za námi, ten super lyžák!!!

Veronika Bakošová 7.B

foto