Naše hory - super hory
ŠvP s lyžováním - Benecko - 29.1.-5.2.2005

29.1. – začínáme! Cesta za dobrodružstvím, za sněhem, za lyžováním a za srandou. Hned po příjezdu šplháme do kopce, abychom se dostali k „Báře“.

Po obědě vyrážíme na vlek u chaty, kde jsme se rozlyžovávali. Jelikož na Benecku je hodně sněhu, vlek byl celý zasypaný. Tak si „naštěstí“ malou sjezdovku asi třikrát vyšlápneme než ho páni vlekaři (spolu s učiteli) vyhrabou. Pak se vlek rozjede a my lyžujeme a lyžujeme.

Pondělní cesta na veliké, no veliké, prostě vleky byla sice dlouhá, ale jezdit stále na jednom malém vleku, to také není moc dobré. Pro některé byla cesta tak hrozná, že „radši“ došli k paní zdravotnici, aby zjistila, zda nejsou nemocní. A většinou byli…. (možná proto taky byla ta cesta tak hrozná…). Pro jiné by cesta byla ještě dobrá, až na tu silnici na konci. Když se totiž jde po silnici s těžkými lyžemi a v přezkáčích… a k tomu ještě dávat pozor na auta…. To je snad jediné, co těm jiným vadilo.

Po večeři následuje program Ve vinárně, kde jinde. Super soutěže, zpívání, dražba. Prostě zábava. Po večerce občas taky „zábava“. Třeba holky:

„Smály jsme se a smály a při tom mlsaly. A to se nám stalo osudné. Přišel na nás pan zástupce a vynadal nám, co se tak smějem. Byla jsem odkrytá, pod peřinou ony sladkosti. Pan zástupce řekl, abych se přikryla, ale já nechtěla. Tak mne přikryl on, a při tom uviděl ty sladkosti… a vzal nám je. Pak jsme řešily mnoho problémů: vrátí nám ty sladkosti? Nebo nevrátí? Ale vzít by nám je neměli, jsou naše! Měly jsme strach a bezesnou noc, ale ráno jsme vše dostaly ZPĚT…“

Kluci zase Kubu „prozváněli“ tolikrát, až měl chudák 99 zmeškaných hovorů…

No a přišlo úterý, volný den, výlet do města, rozchod – plno obchůdků, nákupy suvenýrů a všeho nutného. Po poledním klidu jsme vyrazili stavět iglú – sněhová vánice se „má přihnat“ za 20 MINUT!! RYCHLE, POSPĚŠTE SI!!!!

Nebudeme rozepisovat každý další den, ke všem si přimyslete srandu, super učitele, skvělou atmosféru, neposlušné děti a chřipkovou epidemii. Přijelo 46 dětí, odjelo 20 (z toho 2 děti nemocné). Ti zbylí překonali všechny nástrahy a nebezpečenství, přežili i závěrečnou jízdu zdatnosti (zdatně ji sjeli i členové 4. družstva…) a cestou domu si užili komfort – každý pro sebe měl jedno celé dvousedadlo!

Z příspěvků Elišky E., Káji B., Adama Š. a Martina H. složila celá 5.A